Články

Smlouva o vtělení - J. Conrad

Převzato - Články

SMLOUVA O VTĚLENÍ

/Je dobré zauvažovat jednotlivě o každé větě/

 

§1) Obdržíte tělo. Toto tělo je nové a jedinečné. Nikdo jiný nedostane
totéž tělo.
§2) Obdržíte mozek. Může být výhodné ho používat.
§3) Obdržíte srdce. Nejlepších výsledků dosáhnete, když budete mozek a srdce
používat vyváženě.
§4) Obdržíte lekce. Nikdo jinak nedostane přesně tytéž lekce jako Vy ani
je od Vás nemůže přebrat.
§5) Můžete dělat, cokoliv chcete. Všechno, co uděláte druhým, se k Vám
vrátí zpátky.
§6) Lekce se opakuje tak dlouho, dokud se nepochopí. (I přes více vtělění.)
§7) Tato smlouva je pro všechny stejná. Neexistují výsady, i když to
někteří tvrdí.
§8) Dostanete zrcadla, abyste se mohli učit. Jsou k tomu, aby Vám
ukazovala, co je ve Vás.
§9) Pokud se Vaše tělo zničí nebo přestane fungovat, dostanete nové.
(Může dojít k čekacím lhůtám.)
§10) Smlouva o vtělení vyprší teprve tehdy, když všechny lekce dospěly k
uspokojivému výsledku.

Užitečné pokyny a tipy:

Celý článek...

 

Novinky, podněty, co nás zaujalo na netu a v mailech

Převzato - Články

16.1.2013

Elektronický herbář

Opravdu oceňuji  toho, kdo si dal tu práci a zpracoval nejrůznější léčivé
bylinky, houby a  rostliny  a jejich  využití a použití v elektronické
podobě!!!  - na ploše  bylinky dle názvu - vlevo ve sloupci jsou  návody na
přípravu  různých léčiv a čajů,  medicín a  likérů z bylinek, naše orgánové
hodiny a mnoho dalšího....

 

Ať už jakoukoli formou, je dobré vytvořit si vědomý zvyk, který nám pomůže nasměrovat POZORNOST smysluplným směrem

Od Helenky:

Poznejte tajemství 3 svícnů. Dal jsem si na okno tři svíce a večer, když přijdu domů, hledám v prožitém dnu tři okamžiky, pro které stálo žít. Pokud jeden najdu, zapálím svíci.

Tak si uvědomuji, že nežiji zbytečně a mé ranní probuzení mělo cenu. Učím svůj mozek, že můj život má smysl a že i ten další den přinese večerní důvod k zapalování.

Celý večer mi pak v obýváku plápolají malé ohýnky, připomínajíce uplynulý den, jenž sice mizí v temnotě noci, ale měl svůj důvod k žití.

Někdy se stane, že zapálím jenom jednu, ale nikdy můj okenní parapet nezůstává v temnotě. :-)

Přidáte se ke mně?

Toto mi poslal kamarád přišlo mi to milé tak to posílám dál a zdravím Hela

 

Wilibald Bolatzky - Nic nekončí

Převzato - Články

Nic nekončí!

E-mail od nakladatele Tomáše K., středa 18.7.2012

Vážený pane Bolatzky,

vaše dílo jsem prohlédl a uznávám, že vaše vhledy jsou velmi zajímavé a přesto, že text při krátkém seznámení působí částečně naivně a částečně bláznivě, tak při hlubším prostudování (samozřejmě při určité úrovni vědomí) je skutečně zajímavý.

Přesto nebo právě proto vám sděluji, že o vydání vašeho rukopisu neuvažuji. Z vlastní zkušenosti vám mohu potvrdit, že takto hluboký text není pro širší veřejnost akceptovatelný. Doporučuji vám uspořádat přednášku, nebo nějaký seminář. Obtížnější to je s vhodným publikem. Tím myslím, aby vám lidé, ke kterým budete hovořit, byli schopni rozumět.

Další variantou jak vaše informace předat veřejnosti je facebook nebo nějaký blog.

S pozdravem,

Tomáš K...

„Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.“

Platon (427-347 př.n.l.), řecký filosof

„Bolestnými zkušenostmi jsme dospěli k poznání, že racionální myšlení k řešení problémů našeho společenského života nestačí.“

Albert Einstein

Nestačí-li myšlení racionální, musí nastoupit myšlení iracionální, což je myšlení pro některé prozatím nepochopitelné.

Nejdříve stručněji:

Celý článek...

 
Hledat
Novinky
Alan Lowen: Smrt jako průvodce šťastným žitím

Můžeme být zoufalí ze ztráty svých blízkých, ať už z důvodu smrti či odloučení. Také ztráta majetku, zaměstnání a našich jistot může vážně narušit pocit duševní pohody. Dokonce i když se nám daří dobře, žijeme často se skrytými obavami o budoucnost. Kořenem toho všeho je náš strach z největšího životního odpoutání se – ze své vlastní smrti…

letting go large
Na začátku semináře Univerzální zkušenost mají účastníci během jednoho procesu příležitost připomenout si všechna významná „sbohem“ svých životů, všechna loučení, která přinesla skutečný konec. Připomenout si je znamená pozdravit se s jedním z nejkřehčích aspektů našeho lidství: totiž že je pro nás přirozené lpět na lidech, místech, prožitcích a věcech, které máme rádi a milujeme. A někdy i na těch, které až tak příjemné nebyly, prostě proto, že (jako v případě nešťastného dětství) do našeho života patřily natolik, že je vnímáme jako součást samotného našeho já.

 

Pocity, které v nás naše lpění probudí – jako radost, zármutek, touha, žal, potřebnost, bezmoc, náklonnost a láska – ve skutečnosti patří do našeho dětství. Stále lpíme na nejrůznějších minulých zkušenostech, obvykle aniž bychom vůbec tušili, že se jich držíme a že ony drží nás.

Pohřbené pocity se obvykle vzedmou, teprve když nastane katastrofické loučení – například smrt milované/ho nebo konec manželství. Děláme, co můžeme, abychom ten rozkol přežili a vrátili se co nejdříve do normálu. Nechápeme, že „normál“ nám v tomto případě příliš neslouží: přežití takových zkušeností je jen chabou náhražkou jejich přijetí se vším všudy. Když se naučíme přijímat a vstřebávat všechno, co v nás velká loučení našich životů otevírají, roste naše vědomí, moudrost a láska.

 

Naše vlastní smrt je největším loučením ze všech. Znamená definitivní oproštění se od všeho. Když tiše sedíme a nasloucháme celým svým bytím skutečnosti, že do této univerzální zkušenosti jednoho dne důvěrně vstoupíme i my sami, jsme zváni k tomu, abychom se naučili pouštět a opravdově se loučit, abychom mohli být šťastní v žití svých životů tady a teď.

 

Alan Lowen